Novinky & Události RSS

Víte, že...

QUESTION

Moderní historie rozhodčích řízení započala s hospodářským rozvojem po I. světové válce, jeho obliba celosvětově stoupá, a v mezinárodní obchodní sféře již postupně vytlačuje klasickou soudní jurisdikci.

Rozhodčí řízení - Arbitráž

Arbitráž (rozhodčí řízení) je mimosoudní způsob projednávání a rozhodování sporů mezi stranami, který vychází ze zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů. Jeho prostřednictvím lze rozhodovat majetkové spory z různých právních oblastí s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a sporů vyvolaných prováděním konkurzu nebo vyrovnání. Majetkový spor je takový spor, v kterém se žalobce domáhá, aby mu žalovaný poskytl majetkové plnění - peněžité, dodání zboží, vydání věci, provedení určité činnosti, či naopak zdržení se této činnosti, případně jiné plnění reálné povahy. Podstatou je přenesení projednávání a rozhodování těchto sporů z pravomoci soudů na nezávislého rozhodce - arbitra, a to se stejnými právními účinky, jako v případě obecného soudu. Arbitráží (prostřednictvím rozhodčího řízení) mohou svoje spory řešit občané, podnikatelské subjekty, i orgány státní správy a jednotky územní samosprávy (obce, kraje).

V rámci rozhodčího řízení lze tedy řešit a rozhodnout jakékoliv spory plynoucí z oblasti

  • práva občanského
  • práva obchodního
  • práva rodinného (zejména spory vznikající v souvislosti s vypořádáním společného jmění manželů)
  • práva pracovního, zejména sporů z pracovních smluv
  • včetně tzv. sporů s mezinárodním prvkem.

Zákon o rozhodčím řízení dává stranám možnost dohodnout se, že jejich ať již existující spor, nebo spor, který z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů může vzniknout, rozhodne rozhodce mající jejich důvěru. To znamená, že strany mohou své spory řešit namísto klasickou soudní cestou i arbitráží realizovanou prostřednictvím 1. Moravské rozhodcovské společnosti (dále jen MRS). Respektive, že tyto spory budou řešit arbitři zapsaní v seznamu rozhodců MRS. Rozhodci uvedení v tomto seznamu jsou osoby znalé nejen práva a soudního procesu, prakticky zkušené, a zejména naprosto nestranné a nezávislé.

Předpokladem řešení sporu v rozhodčím řízení je existence rozhodčí doložky respektive rozhodčí smlouvy. Strany (účastníci rozhodčího řízení) se mohou prostřednictvím rozhodčí doložky zavázat, že spory plynoucí z jakékoliv obchodní smlouvy, tuto doložku obsahující, budou řešeny arbitráží. Rozhodčí smlouva také váže právní nástupce stran, pokud to strany v této smlouvě výslovně nevyloučí. V případě, že v době uzavření smlouvy nebyla současně uzavřena také rozhodčí doložka, lze ji uzavřít ve formě dodatku ke smlouvě, popřípadě může být součástí všeobecných obchodních podmínek. Hlavní smlouva zakládající závazkový vztah mezi stranami potom musí být uzavřena tak, aby z ní bylo nesporně patrné, že se řídí těmito obchodními podmínkami včetně sjednané rozhodčí doložky. Strany s obchodními podmínkami musí být seznámeny, popřípadě musí být proveden jasný akt jejich přijetí, jakým může například být podpis objednávky, platba, atd.

Arbitráž (rozhodčí řízení) se stejně jako řízení soudní zahajuje žalobou, tedy na návrh strany sporu. Součástí rozhodčí doložky nebo smlouvy může být i ujednání o procesních pravidlech, podle kterých bude spor rozhodcem rozhodován. Taková dohoda stran je pro rozhodce závazná. V případě, že se strany nechtějí zabývat detailní úpravou průběhu rozhodčího řízení, vypracovala MRS vzorový procesní předpis - Jednací řád, jehož použití si strany mohou rovněž sjednat přímo v rozhodčí doložce nebo smlouvě. Podle tohoto Jednacího řádu MRS je rozhodčí řízení zahájeno dnem, kdy byla žaloba doručena MRS. Jednatel MRS určí rozhodce uvedeného v seznamu rozhodců, který svým písemným vyjádřením tento spor příjme nebo odmítne. Řízení je vedeno rychle, bez zbytečných formalit, kdy oběma stranám sporu je poskytnuta stejná příležitost k uplatnění jejich práv. Není-li stranami sporu stanoveno jinak, rozhoduje arbitr o věci dle rozhodčí žaloby bez nařízení ústního jednání, pouze na základě předložených písemných vyjádření a listinných důkazů. Ústní jednání může rozhodce (arbitr) ve věci nařídit rovněž na základě vlastního uvážení. Rozhodčí řízení – arbitráž se koná v sídle MRS, kde jsou také konána případná jednání, možné je i konání v jiném místě. Výjimku může povolit na výslovnou žádost rozhodce nebo obou stran jednatel MRS.

Není-li v rozhodčí doložce dohodnuto jinak, rozhoduje podle Jednacího řádu majetkové spory, jejichž předmětem je hodnota nepřevyšující částku 3.000,- € jediný rozhodce. Takovéto spory se považují za bagatelní. Rozhodnutí je vydáno bez nařízení ústního jednání, jen na základě zaslaných písemných dokladů. Rozhodčí nález ve věci bagatelního sporu není nutné odůvodňovat. Spory však mohou být rozhodovány i tří popřípadě pěti členným rozhodčím senátem, jehož úkony činí předseda senátu, vždy záleží na dohodě stran.

Ve věci samé rozhodne rozhodce rozhodčím nálezem. Rozhodčí nález vydaný podle Jednacího řádu MRS nabývá právní moci doručením, neboť arbitráž vedená podle Jednacího řádu MRS je řízením jednoinstančním, tím pádem i zásadně rychlejší a pro obě strany levnější variantou než klasické řízení před obecným soudem. Po marném uplynutí lhůty stanovené neúspěšné straně sporu ke splnění její povinnosti se stává rozhodčí nález vykonatelným. Končí-li řízení bez rozhodnutí ve věci samé, vydá rozhodce nebo rozhodčí senát jen usnesení. Pravomocný a vykonatelný rozhodčí nález má stejné právní účinky jako pravomocné a vykonatelné soudní rozhodnutí, to znamená, že splnění povinnosti uložené rozhodčím nálezem je vynutitelné státní mocí. Nesplní-li neúspěšná strana sporu svoji povinnost uloženou jí rozhodčím nálezem ve lhůtě v něm stanovené, může být okamžitě zahájeno exekuční řízení a následně nařízena exekuce na majetek povinného. Rozhodce či rozhodčí senát jsou rovněž oprávněni uložit účastníkovi, který ve sporu neměl úspěch, náhradu nákladů řízení druhému, úspěšnému účastníkovi, včetně nákladů za právní zastoupení advokátem obdobně jako obecné soudy. O náhradě právního zastoupení účastníka advokátem, či notářem je rozhodováno v souladu s příslušnými ustanoveními vyhl. č. 484/2000 Sb., a vyhl. č. 177/1996 Sb.. V odůvodněných případech může rozhodce přiznat náhradu právního zastoupení dle skutečně účastníkem zaplacené odměny za právní zastoupení. Tedy náklady řízení, včetně výdajů žalobce na toto řízení, jsou nakonec placeny neúspěšnou stranou sporu jako součást tzv. nákladů řízení. Pravidla ohledně placení nákladů řízení a jejich náhrady jsou stanovena v Jednacím řádu MRS.